Home Recenze Pillars of Eternity: The White March – Part 1 Review

Pillars of Eternity: The White March – Part 1 Review

0
Pillars of Eternity: The White March – Part 1 Review

Pillars of Eternity je jedna z nejlepších RPG her posledních let, která úžasným způsobem zasahuje až ke kořenům žánru. První z rozšíření plánovaných pro tento titul nenechá nikoho na pochybách, že Obsidian je na tom nejlépe.

KLADY:

  • více než tucet dobře promyšlených her;
  • poutavá hlavní zápletka;
  • místa plná úkolů, záhad a pokladů;
  • rozšíření konceptu fragmentů „gamebooku“;
  • spousta obsahu pro nejzkušenější týmy.

NEVÝHODY:

  • není jasno v podobě rozšíření – co přinese White March – Part 2?

Uplynul jen týden od vydání The Descent, DLC pro Dragon Age: Inquisition, a my se vracíme k prozkoumávání prastarých ruin této dobře založené rasy – trpaslíků. Oproti The Descent však nyní skutečně dostáváme rozšíření s velkým E – první díl The White March for Pillars of Eternity je rozšířením téměř dokonalým. Nejen, že představuje nové questy a výzvy pro týmy na vysoké úrovni, ale také rozšiřuje původní hru o nové prvky a mechanismy.

Přístup k obsahu rozšíření získáme hned ve druhém aktu hlavní dějové linie. Díky tomu se hned poté, co se dostaneme k ovládnutí Caed Nua, můžeme vydat do White March, pohoří, pod kterým se skupina zoufalců rozhodla založit osadu Stalwart. Bohužel velikost vesnice je dávno pryč – ekonomicky se stěží dá obejít, mladí lidé odcházejí prozkoumat obrovský svět, hledají lepší příležitosti (zní to povědomě?) a skupiny zlobrů to opravdu začínají tlačit a neustále obtěžují vesničany více či méně propracovanými způsoby. Jako poslední možnost se osadníci rozhodnou chytit stébla a začnou dobrodruhy lákat na cenu za znovuotevření Durganovy baterie, prastaré trpasličí pevnosti známé pro svou špičkovou tavenou ocel. Problém je v tom, že vchod do pevnosti byl posledních 200 let uzavřen a záhada, jak občané pevnosti zanikli, není dosud vyřešena. Hlavní příběh rozšíření se nedotýká témat tak ambiciózních jako v původní hře, ale určité kouzlo to má. Jde o typický příklad příběhu typu RPG – máme zde zničenou osadu s desítkami menších či větších průšvihů a přes povrchní vrstvu idylické atmosféry je spousta zlé krve a nedořešených konfliktů. Tento způsob vyprávění nikdy nezestárne, zvlášť když je podán v tak konkrétní a promyšlené podobě jako v tomto rozšíření.

Přečtěte si také  Cities: Skylines Review - Sbohem SimCity

První díl Bílého pochodu je strukturován velmi chytrým způsobem. Je tu spousta prolézání dungeonů – trpasličí pevnost se musí ubránit, že? – ale nevynecháme ani procházku pod nebem. Získáváme 3 nové lokace (a vesnici), ale divoké oblasti jsou větší než ty v základní hře a jsou hustěji zaplněny aktivitami. Nejsou zde žádné nadbytečné questy, všechny slouží jako způsob, jak představit příběh regionu a vlastnosti jeho obyvatel, a jsou napsané tak dobře, že chcete každý z nich splnit i ze zvědavosti. Scénáristé si dali pekelnou práci nejen s navrhováním hlavní dějové linie, ale i se všemi malými schůzkami a miniquesty. Od původní hry se nic nezměnilo – pod vrstvami čar lze najít skvěle vytvořený svět s řadou velmi odlišných postav.

Když už mluvíme o psaní – opravdu se mi líbilo rozhodnutí, které učinili s rozšířením částí hry, které připomínají gamebooky. Ty nabízené v The White March jsou rozhodně složitější než ty v původní hře a objevují se častěji. Jednu z takových akcí jsem testoval s málo postavami a byl jsem mile překvapen množstvím možností a alternativních řešení. Silná postava mohla například pouhou silou odstranit hořící poleno blokující cestu, zatímco čaroděj mohl k vyřešení problému použít jedno ze svých ledových kouzel. Za zmínku také stojí, že v rámci hlavního příběhu rozšíření můžeme učinit určitá alternativní rozhodnutí. Před vydáním The White March tvůrci zdůrazňovali, že žádné rozhodnutí učiněné v prvním díle neovlivní události druhého, ale to by bylo hloupé přehlédnutí. Mnoho situací přítomných ve hře vyžaduje neočekávané následky. Doufám, že Obsidian dokáže vycouvat ze svých původních plánů a stavět na potenciálu rozhodnutí, která učiníte v rámci hlavního příběhu a vedlejších úkolů.

Mnoho stran se vrátí přesně tam, odkud přišli, jakmile přijdou do této země sužované vánicí. Bílý pochod nabízí výzvy, kterých se mohou ujmout pouze dobře trénované týmy. Na Hardu se mé skupině dobrodruhů na 8. úrovni zkušeností pravidelně doručovaly zadky, protože oblasti jsou plné obtíží. Nejenže tvůrci připravili pár nových typů monster, ale také se postarali o to, aby Bílý pochod procházely skupiny extrémně nebezpečných smeček žoldáků a náboženských fanatiků. Jo a v jedné z jeskyní je drak. Stále jsem nepřišel na způsob, jak se s tím parchantem vypořádat…

Přečtěte si také  Recenze Succubus: Dollar Store Doom Or Hellish Delight?

Obsidian se definitivně ztratil, když se rozhodli rozdělit expanzi na dvě části. Vzhledem k tomu, že vývojáři nechtějí odradit potenciální kupce, kteří by je mohli obvinit z umělého zkrácení rozšíření na dvě části, na letošním gamescomu jsme se dozvěděli, že udělali docela neobvyklé rozhodnutí, že příběhy rozšíření nesvázali příliš pevně. Podle plánu si hráč mohl koupit pouze druhý díl The White March a o dobrodružství by nic nepřišel. Přiznejte se, zní to absurdně. V době, kdy vyjde druhý díl rozšíření, bude mít každý fanoušek Pillars of Eternity svá dobrodružství ve Stalwartu už dávno za sebou… Navíc konec The White March – Part 1 ukazuje na něco úplně jiného. Navíc by expanze mohli nazvat jiným způsobem… pojď na to!

Zdá se, že během prezentace gamescomu došlo z naší strany k nedorozumění. Jak upřesnil jeden z vývojářů v komentářích pod článkem, obě rozšíření nikdy nebyla plánována jako samostatné příběhy. Lidé, kteří by si koupili White March – Part 1, by však měli mít pocit uzavření kvůli dokončení prvního rozšíření, po kterém by byli zdarma, ale nebyli by nuceni kupovat druhý díl. Je nám líto, že jsme způsobili nedorozumění.

Bílý pochod nás nenechává zcela nepřipravenými na nové potíže. Za prvé, můžeme získat 2 další úrovně zkušeností, což je celkem až 14. Zadruhé, v odlehlých místech Bílého pochodu můžeme najít nový typ mocných relikvií, jejichž plný potenciál můžeme odemknout až po “ přiřazení“ předmětu ke konkrétní postavě a následně splnění všech požadavků, které je třeba splnit. Konečně tu máme 2 nové společníky – mnicha a tuláka. Neméně důležitá jsou vylepšení, která patch 2.0 přinesl do mechaniky nejen expanze, ale i původní hry.

Přečtěte si také  Black Powder Red Earth Recenze - Rage Quitter's Paradise

Na jednu stranu se výrazně zlepšila AI nepřátel, což obvykle znamená potíže pro mnicha nebo čaroděje party. Nepřátelé se častěji zaměřují na podpůrné postavy a nelze je snadno odklonit bojem na blízko. Významnější roli tak hrají všechny dovednosti, které zpomalují nepřátele, zneškodňují je nebo vyvolávají stvoření, která snad dokážou zapojit protivníky do boje na blízko. Na druhou stranu, stealth konečně funguje, jak má. Od nynějška se každá postava schovává „sama za sebe“ – spatření nemotorného paladina neznamená, že svůj příkrov temnoty opustí i hbitý rogue. Toto řešení funguje jako velká vymoženost pro hráče – můžete postupně „nastartovat“ balíčky nepřátel (nejlépe funguje se zvířecím společníkem tuláka) a ty pak rozdělit do menších skupinek, které je snazší porazit.

Pokud by vám to nestačilo, nové umístění dostal i samotný Dyrwood. Cragholdt Bluffs je vedlejší úkol, ve kterém stojíme proti dobře připravené bandě žoldáků. Zde každá šarvátka vyžaduje dokonalý mikromanagement a ukazuje se, že je výzvou i pro ty nejnadšenější party.

To nás vede k závěru, že The White March vám nejenže dává více „toho samého“, ale jde také o zlepšení kvality – obsah rozšíření je špičkový, nabízí úplně jiný pocit než dramatická honička z původní hra a nová monstra a úkoly budou výzvou i pro veterány této hry. Pillars of Eternity sám o sobě byl skvělým titulem, ale rozšíření posouvá laťku ještě výš.

Musím přiznat, že první díl The White March předčil má očekávání, i když jsem od rozšíření o mé oblíbené RPG posledních let očekával poměrně hodně. White March očividně nepřesvědčí ty, kteří nebyli na Pillars of Eternity příliš nakloněni, ale pro fanoušky původní hry je výlet do zasněžené země výletem, který musí podniknout.